Moi! Vítejte na blogu věnovaném Finsku - zemi jezer, sobů a salmiakki. Poznejte sever z pohledu středoevropanky.

Za norskými Lofoty (1)

24. července 2016 v 19:45 | Majka |  Výlety
Aneb jak jsem strávila týden na cestách.

Tento článek se trochu vymyká, protože není striktně finský, ale to nebyl ani ten předchozí, takže... Tenhle je o výletu do Finska za mojí finskou rodinou a následném výletu, který jsme poté společně podnikli až na Lofoty. Letošní norský výlet byl úplně jiný než ten první, který jsem podnikla už před dlouhými třemi lety a přesto o něm zde není ani zmínka - očividně bych to měla napravit. Lofoty jsou totiž místo, které splní naprosto všechno, co jsem si kdy představovala, když se řekne Norsko. Ale vraťmě se pěkne na začátek.


Den první: Praha-Helsinki, asi 2000 km vzdušnou čarou

Koupila jsem si letenku přímo od národního dopravce, ale až do poslední chvíle nic nenaznačovalo tomu, ani nejmenší zmínka, že let bude vlastně s jistou nízkonákladovou společností, čili hladolet. Příště tedy zvolím opět Norwegian, který je levnější a nic nezatajuje. S asi hodinovým zpožděním jsem se konečně ocitla na finské půdě. Už předem jsem s radostí zjistila, že od té doby, co jsem tam nebyla, vyrostla na letišti zastávka vlaku, který jede přímo na hlavní nádraží, kam jsem přesně potřebovala. Nápad to je sice skvělý a inovátorský, ale provedení trochu pokulhávalo. Vlak totiž přímo navazuje na lokální stanice v okolí Helsinek (celkem jich je asi milion), takže cesta trvá půl hodiny. Nechtěla jsem jet autobusem, protože jsem nevěděla, kde přesně v centru staví. Až později jsem se dozvěděla, že staví také na hlavním nádraží a cesta trvá asi 10 minut... Není to trochu pech?

Den první/druhý: Helsinki-Kolari, přes 1000 km a 15 hodin nočním vlakem

I přes zpoždění letadla a nepřehledné situaci kolem vlaku, jízdenek a následně delší cestu, než bylo v plánu, jsem stihla vlak na sever bez problémů. O pár zastávek dál přistoupil finský bratr a bylo hned veseleji. V takovém vlaku se toho nedá moc dělat, jen povídat si, jíst a spát - pokud máte to štěstí a máte lůžkové kupé. Věděla jsem, že bude ve Finsku nekonečné světlo, ale nicméně jsem se v noci neustále budila s pocitem, že už přeci musí být ráno. Inu je to nezvyk, dlouho jsem tam nebyla. Druhý den dopoledne si nás vyzvedli rodiče a byli jsme zase pohromadě na jejich roztomilé laponské chatičce! Přemýšleli jsme, čím vyplnit zbytek volného dne. Napadl nás oblíbený frisbee golf, jenže - na jednom hřišti přímo na svahu kopce Ylläs foukal tak silný vítr, že to lítalo kdoví kam, a na tom druhém, které je v lese mezi stromy a potůčky, no... bylo tolik komárů, že jsme to po půlce taky museli vzdát. Ale ve Finsku je přeci vždycky na výběr i sauna a alkohol!

Den třetí: Kolari-Svolvaer, přes 600 km a asi 10 hodin v autě

Na Lofoty vedou různé cesty, ale pro cestu tam jsme zvolili trasu přes Švédsko. Tento úsek cesty byl zdlouhavý a poměrně nudný, navíc téměř okamžitě po překročení hraniční řeky s Finskem začalo pršet a nechtělo přestat - že by to bylo znamení? Jeli jsme přes světoznámou Kirunu - město vedle obrovského železného dolu se spoustou oceláren a jiných továren (odkud pochází třeba ocel ve švédských autech Volvo), které bylo v minulosti kvůli těžbě a produkci přestěhováno o několik kilometrů dál. Bohužel výhled neskýtal nic zajímavého kromě hory železné rudy, továren a vlaků, a na návštěvu historického města bylo až moc deštivo. Čím víc jsme se ale blížili norské hranici, tím se začalo vyjasňovat a objevovaly se čím dál tím úchvatnější scenérie. Hory, ledovce, ledovcová jezera malá i obrovská, říčky a spousty malých i větších vodopádů.


Ovšem to nebylo nic proti tomu, co nás čekalo v Norsku. Malebné chatičky na skalách, každá se soukromým jezírkem a schůdkami přímo ze sauny - to je očividně norský sen, protože všechny nejkrásnější domy jsou postaveny na nějaké kamenné vyvíšenině nebo skalce. A konečně moře - tak nádherně křišťálově čisté! Míjíme Narvik, který bohužel není cestou, a podél pobřeží se vydáváme směrem k ostrovům, které jsou propojeny s pevninou mostem.

Na obrázku není most na Lofoty ale cesta do Narviku.

Začínají se objevovat krásné fjordy a rybářské vesnice s barevnými domky. Po překročení mostu se krajina začíná pozvolna měnit. Vnitrozemské skály střídají úchvatné mlžné zelené hory (klima ostrovů je hodně ovlivněné golfským proudem a proto tu nebývají tak velké teplotní rozdíly). Cesta se vine podél pobřeží, lemuje každý fjord. Zpočátku krásná podívaná se ale brzy stává docela nekonečnou, i kvůli zvláštní zálibě seveřanů jezdit i na těžko přístupná místa pomalými karavany.

No a po nespočtu fjordů, vesnic, mostů, tunelů - jednoho i pod mořským dnem - konečně přichází Svolvaer! Původně rybářská vesnice (jak jinak) je dnes poměrně populární turistické centrum.


Místo je nádherné, ale únava po cestě značná. Zmůžeme se na večeři a předpůlnoční procházku, ze které mimochodem pochází většina fotek výše - Slunce se totiž zdatně drží nad obzorem i nad horami. V hotelu jsou závěsy, které ale světlo úplně nezakryjí, proto se stejně jako předešlé dvě noci a každou následující noc na severu budím během noci s pocitem, že už přece musí být ráno.

Aby článek nebyl až moc dlouhý, rozdělím ho nyní na dvě části. Příště se těšte na pokračování - cestování po ostrovech, zdánlivě thajské pláže ovšem s ledovou vodou, setkání s mořskými orly, noční kempování, výšlap na horu Saana - to vše v dalším článku + o 20 procent více ryb!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama