Moi! Vítejte na blogu věnovaném Finsku - zemi jezer, sobů a salmiakki. Poznejte sever z pohledu středoevropanky.

Červenec 2016

Za norskými Lofoty (2)

27. července 2016 v 16:00 | Majka |  Výlety
Slíbila jsem pláže, orly, více ryb a také třeba horu Saana. Pokračujeme z minula - druhá část výletu na norské Lofoty! Zatím jsem měla za sebou tři dny a téměř 4000 kilometrů na cestách. Proto byl den čtvrtý dnem spíše odpočinkovým

Den čtvrtý: Svolvaer-Kabelsvåg-Henningsvaer a zpět, asi 50 km

Zatímco noc i ráno byly jasné, hned po snídani začalo pršet, což nám trochu překazilo plány na denní výletování. Ve Svolvaeru se zatáhlo a místo usmívajícího se Slunce se na nás akorát šklebily sušené tresky.

Vydali jsme se tedy do vedlejší vsi - Kabelsvåg, která má lokální význam díky svému akváriu. Byl to opravdu decentní plán pro deštivé dopoledne, zvláště díky kvartetu hravých tuleňů a vydře, která si v domečku nepřetřžitě drbala vlastní zadek a tvářila se u toho vskutku samolibě. Pokračujeme dál. Cesta vede prostředkem ostrova, takže na chvíli opouštíme pobřeží. Výhled je ale podobný, zelené hory, sněžné vrcholky, vodopády a ledovcová údolí.

Jedeme až na samý cíp ostrova Austvågsøya - do města Henningsvaer, které se samo rozkládá na několika drobných ostrůvcích, a vede tam soustava velmi úzkých mostů. Město (nebo spíše opět rybářská vesnice) je velmi malebné, se spoustou barevných domků, úzkých uliček, lodí a sušených ryb.


Postupem dne se začalo trochu vyjasňovat, a tak jsme konečně mohli naplno objevovat krásy pobřeží. Těšili jsme se na bílé pláže, ale bohužel jsme se zrovna trefili do přílivu. I tak ale bylo vidět, jak je voda křišťálově čistá - a studená jako led.

Ovce všude kolem cest byly samozřejmostí.

Takhle jsme různě popojížděli a kochali se až do večera, poté následovala večeře v tradiční restauraci. Hádáte správně, ryby (a škeble, krevety, krabi a velryby), které nejím, tvořily 90 % nabídky, takže jsem si vybrala jedno ze dvou hlavních jídel, které obsahovaly jiné maso. Hádám, že vegetariáni by si na Lofotech moc nepošmákli.

Den pátý: Svolvaer-Trollfjord a zpět (lodí), poté Svolvaer-Skibothn, asi 400 km a 6 hodin autem

Začátkem pátého dne nám končil pobyt ve Svolvaeru, ale vzhledem k tomu, že počasí bylo konečně pěkné, chtěli jsme si to tam ještě pořádně užít. Po odhlášení z hotelu jsme tedy vyrazili na výlet lodí, nebo spíše "safari na člunu". Navlékli nás do obrovských a super těžkých overalů, takže jsme všichni vypadali jako výstavní idioti. Tuším ale, že to mělo své bezpečnostní opodstatnění. Na gumovém člunu pro 12 lidí a s 800 koni jsme dostali naprosto typického domorodého průvodce, říkejme mu Olaf. Byl to člověk povoláním rybář (zjevně se naučil rybařit dříve než chodit), který nám neskutečně poutavě vyprávěl o tom, jak si váží ostrovů, ryb a rybaření. Norové totiž ryby nejen tupě loví, jako většina Evropy, ale také se o ně skutečně starají. Co bylo ale ještě poutavější, byly nádherné výhledy v okolí Svolvaeru na cestě do nejznámějšího fjordu v okolí - Trollfjordu.


A tohle už je samotný Trollfjord:

Konečně jsme viděli i pláže. Jak nám vysvětlit Olaf, na Lofotech se říká, že na jednu rodinu připadá jedna pláž.


A viděli jsme i několik orlů, kteří si na zavolání ochotně přišli pro rybu (turisti jsou spokojení a orel taky).


Protože jsme cestu zpět na chatu ve Finsku zahájili až dost pozdě odpoledne, rozhodli jsme se zvolit jinou trasu, strávit noc v Kilpisjärvi, následující den si udělat výšlap na horu Saanu a poté pokračovat zbylých asi 200 km do cíle. Trasa norským vnitrozemím však byla nekonečná, povolená rychlost se střídala ze 60 km/h na 80 a zpět a navíc jsme museli dávat pozor na soby a losi kolem cesty. Ke všemu začalo strašlivě pršet a po několika telefonátech jsme se dozvěděli, že v Kilpisjärvi je na noc všechno vyprodané. Když už se to zdálo být jako konec všech nadějí, našli jsme levný noclech v chatovém tábořišti ve Skibotn kousek od hranic s Finskem. Byly to v podstatě 4 stěny, 2 palandy, jeden malý stůl a dohromady asi 2 m2, společná koupelna v centru kempu, ale popravdě vše, co jsme na jeden nocleh potřebovali.

Den šestý: Skibotn-Kilpisjärvi, výšlap na Saanu, Kilpisjärvi-Kolari, asi 300 km autem

Noční prudký déšť sice ustal, tak jsme natěšení vyrazili směrem do Kilpisjärvi, města na samém cípu finského území. Místo ikonického tvaru hory, která je pro Sámy posvátná a stala se také logem vesnice Kilpisjärvi, jsme viděli jen spoustu mlhy a komárů. Nicméně takhle blízko už jsme to nemohli vzdát. Výšlap měl být 4 kilometry dlouhý (a 4 zpět) a zpočátku se zdálo, že skoro až na vrchol vedou dřevěné schody jako eskalátor. Tolik rodičů s kojenci na zádech jsem ještě nikde před tím neviděla. Po skončení úseku schodů se však trasa stala mnohem náročnější, ale také zajímavější. Nicméně mlha se nechystala nikam zvednout a chvílemi i prešlo. Z výhledu jsme neměli zhola nic, tak nás mohlo těšit jenom vynaložené úsilí. Užijte si alespoň zamlžený výhled ze sestupu pod mraky.


Teď už byla na plánu jen cesta zpět na chatu, večerní sauna, balení a příprava na další cestu.

Den sedmý: Kolari-Hämeenlinna, asi 900 km, x hodin autem

K tomu není snad co dodat. Hodně sezení v autě od rána do večera.

Den osmý: Hämeenlinna-Helsinki, Helsinki-Praha, opět asi 2000 km vzdušnou čarou

A najednou byl konec. Týden utekl hrozně rychle, obzvlášť když jsme strávili celou dobu někde na cestách. Výlet ale opravdu stál za to! Nebojte se Norska, vyražte za Lofoty!

Za norskými Lofoty (1)

24. července 2016 v 19:45 | Majka |  Výlety
Aneb jak jsem strávila týden na cestách.

Tento článek se trochu vymyká, protože není striktně finský, ale to nebyl ani ten předchozí, takže... Tenhle je o výletu do Finska za mojí finskou rodinou a následném výletu, který jsme poté společně podnikli až na Lofoty. Letošní norský výlet byl úplně jiný než ten první, který jsem podnikla už před dlouhými třemi lety a přesto o něm zde není ani zmínka - očividně bych to měla napravit. Lofoty jsou totiž místo, které splní naprosto všechno, co jsem si kdy představovala, když se řekne Norsko. Ale vraťmě se pěkne na začátek.