Moi! Vítejte na blogu věnovaném Finsku - zemi jezer, sobů a salmiakki. Poznejte sever z pohledu středoevropanky.

Krize středního věku

2. listopadu 2014 v 12:24 | Majka |  Depresivní koutek
Někdo si může myslet, že na krizi středního věku ještě nemám nárok. Že mi v tom trochu překáží věk. Tak vám povím, že ačkoliv jsem stále ještě o něco mladší, kvůli finskému podzimu se cítím jako lítostivá žena v přechodu.

Stala se ze mě regulérní poustevnice. Jsem skoro jako Bridget Jones, akorát nejsem single. Teda prakticky vzato jsem, protože my sun and stars žije v zemi zaslíbené, mlékem a strdím oplývající, daleko odsud. Takže většinu času trávím sama, čímž se ještě více prohlubuje moje sociální fóbie. Ne, že bych nechtěla chodit ven, ale děsím se kontaktu s lidmi, takže radši nikam nechodím, když nemusím. Navíc je venku zima, tak proč bych tam chodila :)



Život poustevnice mě pořádně narušil. Můj nejbližší přítel je v současné době hrnek ranní kávy. Zmíněné kafe si do jednoho použitého hrnku udělám i několikrát, popřípadě prostřídám s čajem, dává mu to spešl aroma. Nádobí myju až když nemám co jiného použít, naštěstí mám jenom 2 sady. Komu by se taky chtělo pořád dokola umývat jeden talířek, jednu misku, jeden nůž, jednu lžičku... A ten jeden hrnek.

Mojí nejoblíbenější činností je spánek. A pak ještě flákání. Když musím vstávat do školy, jdu si lehnout extrémně brzo. A když nemusím, tak si jdu lehnout taky brzo. Protože nikam jít kalit nemá smysl. Zaprvé nemám s kým bych šla, protože moji kamarádi na to nemají peníze, zadruhé já na to nemám peníze. A když už někam jdu, tak naříkám, že jsem utratila peníze. Když mám celodenní školu, fňukám, že nemám žádný volný čas. Když mám volný den, tak zase fňukám, že nevím, co mám dělat. Nejhlubší myšlenky, jaké mě napadají, se týkají oběda na následující den. A když už něco navařím, tak je toho skoro na týden.

Taky jsem alergická na jakékoliv nepřirozené hluky, což by byl asi každý, jehož spolubydlící se stěhuje. Už asi měsíc. A probíhá to tak, že každý den přijde domů někdy v noci, balí nepředstavitelné množství krámů do tašek a krabic, šestkrát něco vyluxuje, a pak jde někdy spát... A nechá rozsvícené světlo na chodbě. Vzhledem k tomu, že mi skrz dveře svítí přímo do pokoje a taky proto, že nechápu, proč by mělo být v noci jen tak rozsvíceno, chodím potom zhasínat. A cestou zpátky zakopnu o ty její krámy vyskládané na chodbě.

Jo, takže jsem taky alergická na světlo. Finská logika totiž je: přijít do místnosti, všechno rozsvítit a odejít. Ve škole to funguje tak, že ve třídách jsou preventivně zataženy žaluzie a rozsvíceny všechny zářivky na světě. Takže se svítí jen tak pro nic za nic, a navíc mají všichni vypálenou sítnici.

Další věcí, kterou taková finská poustevnice nesnáší, je kromě hluku, světla a lidí paradoxně samota. Singlové a poustevníci potřebují většinu času samotu k životu, stejně jako kytovci vodu. Ale tak, jako se kytovci musejí nadechovat vzduchu, poustevníci čas od času vyžadují nějaký ten přátelský sociální kontakt. A ve skutečnosti poustevníci, teda aspoň já, samotu v hloubi duše nenávidí, přestože je to jejich životní podstata.

Tak třeba na Čilichili jsem četla článek o singlech, a v jedné věci se s ním teda naprosto ztotožňuju - překvapivě často přemýšlím, jak dlouho by trvalo, než by mě někdo našel, kdyby mě někdo zabil (umřela bych ve spánku, rozbila si hlavu o stůl atd.). V tomhle bych určitě upřednostnila, kdybych měla alespoň nějakého toho stalkera, jenomže to se v této zemi, kde si především každý hledí svého, moc nenosí.

Pozn.: Text je převážně sarkastický a není doporučeno ho brát příliš vážně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kája Kája | 2. listopadu 2014 v 17:17 | Reagovat

Majko,
keep calm and play minecraft! :) :p

2 Majka Majka | 3. listopadu 2014 v 9:31 | Reagovat

[1]: Díky Kájo :D Hraní všechno spraví :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama